1

To ticho vyburcovalo Sáru z hlubokého spánku. Otevřela oči a podívala se na červené číslice digitálního budíku: 16:32.

Z jedné ze zahrad dole v kopci se ozývalo vytrvaléňafání malých psů, které se odráželo od stropu a stěn klenuté místnosti.

Ticho. Rádio bylo vypnuté. Když tu Sára pobývala, nechávala obvykle puštěné rádio v kuchyni, naladěné na Radio 4. Konverzační šum obrušoval ostří prázdnoty. Z jiné místnosti to budilo dojem, že dům je plný okouzlujících upovídaných lidí z Hampshire. V Glasgow by to zlodějům mohlo připadat divné, ale v exkluzivní vesnici Thorntonhall to působilo přesvědčivě. Sára nechávala rozsvícená i strategická světla v hale, nad schodištěm, všude, kam nebylo vidět. Měla talent uspořádat věci tak, aby to nějak vypadalo.

Ticho. Tohle nebyla hodina na vloupání. Dům byl na vrcholu kopce, za denního světla dobře viditelný, zvlášť v tuhle hodinu, kdy sousedé byli na zahradách a kritickým okem přehlíželi zahradníkovu práci nebo si hráli s tlustými ušlechtilými psy. Zloděj by si musel moc věřit, nebo být strašně hloupý, aby se sem teď vloupal.

Vyčerpanou a zoufale ospalou Sárunapadlo nevinné vysvětlení: buď se spálila pojistka v kuchyni, nebo se s ní staré rádio definitivněrozloučilo. Vybavení domu bylo staré a potřebovalo opravy.

A tak usoudila, že rádio odešlo, usmála se a zavřela oči. Schoulila se pod přikrývku a byla skoro ráda, že se vzbudila, aby mohla znovu upadnout do příjemného spánku.

Její myšlenky se tiše pon