1

Ainhoa Elizasuová byla druhou obětí „pána lesa“, nazývaného podle lidových pověstíbasajaun, i když tehdy ho tak v tisku ještě neoznačovali. Až o něco později vyšlo najevo, že se kolem mrtvol nacházely zvířecí chlupy, zbytky kůže a stopy jen stěží pocházející od lidí, které připomínaly jakýsi očistný pohřební obřad. Vypadalo to, jako by nějaká pradávná zlovolná zemská síla poznamenala těla těch mladičkých dívek s rozedranými šaty, oholeným pubickým ochlupením a s rukama rozloženýma v panenské póze.

Když inspektorku Amaiu Salazarovou brzy ráno povolali na místo činu, vždycky provedla stejný rituál: vypnula budík, aby Jamese ráno neobtěžoval, sebrala hromádku šatstva a svůj telefon a pomaloučku sešla po schodech do kuchyně. Popíjela kávu s mlékem, přitom se oblékla a napsala vzkaz manželovi. Pak nasedla do auta a řídila ponořena do planých myšlenek podobných bílému šumu, jež se zmocnily její mysli vždycky, když se vzbudila před svítáním, a jež ji provázely jako pozůstatky nedokončené vigilie, přestože z Pamplony jela na místo, kde čekala oběť, déle než hodinu. Ostře projela zatáčkou a skřípění brzd ji přimělo uvědomit si, jak je nesoustředěná. Přinutila se tedy věnovat pozornost stoupající klikaté silnici, která se nořila do hustých lesů obklopujících městečko Elizondo. O pět minut později zastavila auto u výstražného kuželu a poznala sportovní vůz doktora Jorgeho San Martína a terénní auto soudkyně Estébanezové. Vystoupila z auta a zamířila k jeho kufru, odkud vytáhla holínky, které si obula, a opírala se přitom o prostor pro zavazadla, zatímco k ní přicházeli nižší inspektor Jonan Etxaide a inspektor Montes.

„Vypadá to ošklivě, šéfová, je to holčička.“ Jonan nahlédl do svých poznámek. „Dvanáct nebo třináct let. V jedenáct večer rodiče ohlásili, že se děvče nevrátilo domů.“

„Trochu brzy, aby hlásili zmizení,“ usoudila Amaia.

„Ano. Podle všeho asi deset minut po osmé zavolala staršímu bratrovi na mobil a řekla mu, že zmeškala autobus do Arizkunu.“

„A starší bratr až do jedenácti nic neřekl?“

„To víte: ,Naši mě zabijou, prosím tě