JEDNA

Vidím se v temných sklech výkladních skříní. Tohle je začátek.

Obraz je zvlněný, neostrý. Ruce se mi třepetají jako ptáci. Z vnitřní kapsy bundy vydoluju poloprázdný balíček cigaret. Jednu vytáhnu a studuju ji. Potom si ji strčím mezi rty a škrtnu zapalovačem, jako bych nikdy nezapochyboval.

Nespal jsem se zavřenýma očima dva týdny. Pravděpodobně jsem nespal vůbec. Kvůli nedostatku spánku si nejsem jistý sám sebou, svým vlastním tělem.

Vyrážím. Můj tmavý odraz mě pronásleduje až do rohu výkladu a mizí. V jednom titulku čtu:„Takto budete letos vypadat.“ Cigareta na mě působí báječně a já se pomalu znovu stávám člověkem. Cítím se cize a čerstvě, jako vůně nových bankovek, osvobozený od všeho, co bývalo. Pohyby a myšlenky se rozplývají.

Tohle je začátek.

Autobusová zastávka u náměstí Gullmarsplan, nechci jet metrem. Nejsem venku, na svobodě, ještě ani dvě hodiny a už tu stojím jako kdokoliv jiný, a čekám na autobus. Téměř usínám. Přechody mezi euforií a nepopsatelnou únavou jsou nebezpečné, toho jsem si vědom. Nejsem oh