III. Hrdinové ukrytí v hoře

Když během roku příroda chřadla a zamračená obloha seslala k zemi místo úrodného deště ledový sníh, mysleli si lidé, že zlí zimní démoni získali vládu nad světem a bůh léta (Wotan, Svantovít) se svými nebeskými vojáky v boji proti nim padl a sestoupil do podsvětí. Tam podle nich přežíval ve spánku podobném smrti a čekal na jaro. Když přišel jeho čas, probudil se opět a vyrazil s nebeskými vojáky, aby se znovu utkal se zimními obry, kteří mezitím přinesli světu jen bídu a nouzi. Došlo ke strašlivému boji, démoni byli poraženi – po bouřlivé noci nastalo jaro a na zem se vrátily zlaté časy.

Tento mýtus se dál vyvíjel ve dvou směrech. Co se dříve vyprávělo o průběhu slunečního roku, bylo později, když se původní smysl mýtu zastřel, přeneseno na dobu trvání světa. Strašný boj démonů byl přesunut na konec všech dní a spojován se všeobecným zánikem. Zlatý věk, tvrdilo se, vinou bohů a smrti boha světla (Baldra) navždy pominul. Podle pověsti zkáza světa stále postupuje, až nakonec dojde ke strašnému zvlčení. Po tři roky budou světem vládnout nespravedlivé a zvrácené války, vraždění a smilstvo. Pak se dostaví děsivá zima, jež bude opět trvat tři roky. Nato dojde k dlouhému obávanému boji mezi démony a bohy, při němž většina bohů zahyne. Bohové a démoni se budou navzájem pobíjet, až nakonec celý svět vzplane v jednom ohni. Když všechno hrozné pomine, vynoří se země opět z vody a zazelená se krásněji a nádherněji než kdy předtím, bůh světla (Baldr) vyjde z podsvětí a zlaté časy se navrátí.

Podobně jako na dobu trvání světa byl mýtus spícího boha léta přenesen na zemi. Bůh léta na sebe vzal podobu oblíbených hrdinů svého lidu. K tomu došlo především po přijetí křesťanství, jež neuznávalo bohy jako takové, nanejvýš v nich vidělo krále a hrdiny, kteří žili před dávnými věky. Tak vznikly v Čechách pověsti o králi Václavovi a blanických rytířích. Král Václav je bůh Svantovít, rytíři nebeští bojovníci, v jejichž čele jednou bůh vybojuje pro zemi krásný zlatý v