Kapitola první

Co je to za lidi

První problém vznikl u závory na podnikovém parkovišti. Krám se nechtěl otevřít. Funguje jednak na čipové karty, ale také detekuje kovový předmět ve svém okolí, takže pokud máte správnou kartu a nemáte automobil ze dřeva, můžete projet. Někdy dokonce kartu nechce, to když se ostraha obává, že by se u výjezdu vytvořila zácpa, pak detekuje jen kovové auto. Asi šestkrát jsem přiložil čipovou kartu k dekodéru a závora nic. Zbavil jsem se akutního podezření, že mě slezské bratrstvo smazalo z databáze zaměstnanců, protože kdyby to udělali, odmítal by mě systém pustit dovnitř a nikoli ven. Usoudil jsem, že se technika rozbila. Vydal jsem se za vrátným a tázal se, zda může závoru otevřít manuálně, protože systém nefunguje.

„Nemoh. Nemám votvírátko!“ informoval mě uniformovaný pablb z bezpečnostní služby, které náš podnik bůhvíproč platí za hlídání. Pozvedl hrneček s kávou nebo čím a napil se.

„To má snad otvírat automaticky po přiložení karty, ne?!“ pustil jsem se na teoretickou rovinu.

„No má, ale ten takovej ten stroječek na ty karty nefachá.“ (překlad: Dekodér karet nefunguje.)

„Hlásil jste poruchu?“

„Ne, dal jsem to do zápisu ze směny.“

„A jak mi to pomůže dostat se domů...?“

„Musíte si správně najet.“

„A jak si má