O OBCHODU

Starý pan Kohn se živí tím, že prodává po domech kalendáře. Právě jeden nabízí paní Rozenzweigové, která ovšem nemá zájem.

„Ale paní Rozenzweigová, kalendář přece potřebuje každý! Podívejte se, co tam všechno je! A já jim ho dám za pouhých šest korun. To je téměř zadarmo!“

Konečně si paní Rozenzweigová jeden exemplář koupí. Na schodech potká Kohn Rozenzweiga, začne ho přesvědčovat stejně jako před chvílí jeho paní. Rozenzweig nakonec vyndá žádaných šest korun a odnáší si kalendář. Sotva však otevře dveře, vidí, že jeho manželka si listuje v kalendáři. Málem ho raní mrtvice. Zavolá služebnou:

„Ruth, poběžte rychle za Kohnem, ještě asi nevyšel z domu, a přiveďte ho ke mně!“

Ruth běží a podaří se jí Kohna zastihnout. Vyřizuje mu, že má jít nahoru, ale Kohn se brání:

„Proč bych chodil nahoru, já vím, co mi váš pan Rozenzweig chce. Kalendář za pouhých šest korun! Tady ho máte a pozdravujte pána.“

Ruth mu zaplatí potřebný obnos a odnáší kalendář…

„Nejkrásnější život, pane Blumenfeld, jaký si dovedu představit, je život obchodního cestujícího. Dopoledne si oběhnou zákazníky, odpoledne napíšou objednávky a večer si zadechnou v některé slušné restauraci. Dají si chutnou večeřičku, můžou začít třeba rybou, ale to už oni sami b