KAPITOLA 1 – JAK PŘEDCHÁZET NEDOROZUMĚNÍ:
POROZUMĚT DOBŘE SVÉMU PSOVI

Hned kousíček pod srstí vašeho domácího psího společníka se ukrývá mysl překvapivě podobná mysli jeho pradávného předka a dnešního bratrance – vlka. Po mnoho tisíciletí jsme ohýbali a formovali tvárný genetický materiál psů, abychom vytvořili nejrůznější plemena – od malinké čivavy až po ohromného bernardýna – tak, aby vyhovovala našim rozmarům. Chování a instinkty našich psů ale i dnes velmi jasně odrážejí stejné vlastnosti, které umožnily vlkům v rámci přirozeného výběru přežít i po 100 000 letech, kdy psi přijali pozvání lidí, aby sdíleli teplo a ochranu poskytovanou jeskyněmi našich předků.

Genetická výbava, která umožnila psovi, aby se stal „nejlepším přítelem člověka“, je zároveň jeho spásou i prokletím. Psí instinkty, které u svých čtyřnohých miláčků milujeme, jsou totiž tytéž instinkty, kvůli kterým si v jiných situacích rveme vlasy. Například touha psa být členem nějaké společenské skupiny nebo smečky z něj může dělat velmi milého a oblíbeného rodinného příslušníka a nadšeného adepta výcviku. Týž společenský instinkt ale u některých psů může spouštět neuvěřitelně destruktivní „separační úzkost“, která se, pokud je pes ponechán bez pána, může projevovat neustálým štěkáním a vytím, nadměrným močením a defekací, kousáním a sebedestruktivními pokusy o útěk.

Pokud chování a instinktům našeho psa dobře porozumíme a dokážeme je správně nasměrovat, může se pes stát dobře vychovaným a hýčkaným členem rodiny. Milióny psů, kteří každoročně končí ve Spojených státech v psích útulcích, jsou ale tragickým svědectvím o tom, že právě to se nám často nedaří. Podívejme se proto na několik přík