MODERNÍ MYTOLOGIE
PŘÍBĚHY ZNÁMÝCH VAŠICH ZNÁMÝCH

Je naše společnost skutečně tak racionální, jak o sobě tak často a tak ráda tvrdí? Na první pohled ano. Místo v dobré víly, zlé čaroděje a potměšilé skřítky dnes věříme v pozitivní růst HDP, negativní biometeorologickou předpověď a zákeřné počítačové viry. Místo vyprávění pohádek v tichu zšeřelé světnice čteme noviny za zvuků řvoucího rádia. Místo toho, abychom naslouchali starému vypravěči pověstí, fascinovaně sledujeme blikající televizní obrazovku. Při cestách krajinou se už nelekáme vodníka nebo ohnivého muže, ale policejní kontroly či skrytého radaru. Jako racionální lidé žijící v globalizované západní společnosti dobře víme, že mýty a pověry už nemají v našem životě místo. Pohádky jsme již dávno odevzdali našim dětem, pověsti si rádi poslechneme leda při prohlídce nějakého hradu nebo zámku a mýty si rádi přečteme v nějakém literárním zpracování. Pověsti a legendy považujeme za něco, co patřilo našim nevzdělaným a pověrčivým předkům.

Moderní folkloristika si ale myslí pravý opak. I v dnešní technické, jen na první pohled hyperracionální civilizaci totiž bohatě kvetou fantastické historky a vyprávění. Na vodníky, strašidla a bezhlavé rytíře sice už nevěříme, ale stále zůstává mnoho oblastí, kde jsme i dnes – ve věku internetu, mobilních telefonů a GPS navádění – stejně pověrčiví jako naši dávní předkové. Stále živé jsou pověry, současné nebo městské pověsti, fámy a anekdoty, z nichž některé si vyprávěli již naši dávní předkové. Fámy a moderní pověsti se dnes po telefonních linkách a internetu šíří úplně stejně, jako se kdysi po obchodních stezkách šířily mýty a pohádky. Folkloristé si proto oprávněně myslí, že racionalita západní společnosti je pouze zdánlivá. Mnoho věcí, kterých se dnes obáváme – špičky banánů otrávené hadím jedem, zákeřný škvor v uchu, žiletky na tobogánu, černá sanitka nebo únosci dětí v obchodním domě IKEA –, je stejně iracionálních jako dávné pověry a legendy. Některé staré pověsti zanikly, ale mnoho příběhů zůstalo stejných jako před staletími. Lidská fascinace ústní slovesností je totiž věčná a sahá až k&nb