Bez jediného sprostého slova
(„nesprosté“)
35.a Na Bílé hoře
Na Bílé hoře
sedláček oře,
má hezkou dceru,
já na ni se…
děla Anička u jetele,
vlezla jí housenka do pr…
ahy je cesta dlouhá,
kdo po ní jde, ten je trou…
bili hasiči od Náchoda,
že jim spad velitel do zá…
chovej nás, Hospodine,
ať jsme tlustý jako svi…
ť, měsíčku za humna,
ať nešlápnem do…
hovořili jsme tuto báseň.
Praha 7 – Holešovice, kolem 1950
Tento text stojí za pozornost rovněž kvůli tomu, že je velmi rozšířený a zároveň málo variabilní. Z tohoto důvodu lze poměrně dobře usuzovat na to, jakým vývojem v ústním podání procházel. Vznikl původně jako koláž z několika převážně lidových písní, ale záhy se začal uplatňovat bez nápěvu jako báseň. Teprve tehdy mohl vzniknout dovětek: „Dohovořil jsem tuto báseň.“ Později bylo připojeno dvojverší: „Komu se to nelíbí, ať si (…) políbí,“ které představuje nejvariabilnější část textu. V dalším textu došlo v průběhu času ke dvěma výraznějším změnám. Jednak slova „seděla Anička“ byla nahrazena povětšinou slovy „seděla cikánka“, v 50. letech se tradovala první verze, v 80. již druhá. Dále pak v době nejnovější (po 2000) nahrazují děti často slovo „Hospodine“ běžnějšími výrazy, např. „Ó Pane“.
35.b Na Bílé hoře
Na Bílé hoře
sedláček oře,
má hezkou dceru,
já na ní se…
děla cikánka u jetele,
vlezl jí broučínek do pr…
ahy je cesta dlouhá,
kdo ji nezná, ten je trou…
bili hasiči do pochoda,
že jim spad velitel do zá…
chovej nás, Hospodine,
ať jsme tlustý jako svi…
ť, měsíčku, za humna,
ať nešlápnu do…
hovořili jsme tuto báseň
bez jediného sprostého slova
a komu se nelíbí,
ať si prsty políbí.
Praha 1 – Staré Město, kolem 1986
35.c Na Bílé hoře
Na Bílé hoře
sedláček oře,
má hezkou dceru,
já na ni se…
děla cikánka u jetele,
povídala, že jí spadl mravenec
do pr…
ahy je cesta dlouhá,
kdo ji nezná ten je trou…
bili hasiči do pozoru,
že jim spadl generál do zá…
chovej nás, ó Pane,
ať jsme tlustý jako svi…
ť měsíčku za humna,
ať nešlápnem do ho…
vořili jsme tuto báseň
bez jediného sprostého slova
a komu se to nelíbí,
ať mi prdel políbí.
Praha 6 – Břevnov, po 2000
Jedna informátorka (narozená 1978) uvedla, že se ve třídě přeli o to, zda je vtipnější zakončit tuto báseň slovy „ať si prdel políbí“ nebo „ať si prsty políbí“. Kromě těchto dvou se vyskytují ještě další možná zakončení:
(…)
komu se to nelíbí,
ať si políbí prr…, koníčku, neutíkej mi!
Praha 6 – Bubeneč, kolem 1986–87
(…)
a komu se nelíbí,
ať si prr…avou ruku políbí.
Praha 5 – Radlice, 90. léta
(…)
a komu se to nelíbí,
ať si prr…, koníčku, už jsme doma.
Praha 10 – Vršovice, po 2000
36.a To vám byla válka s Prusy
To vám byla válka s Prusy,
vyprávět se to až hnusí.
To byl jeden Brandenburák,
ten měl strašně dlouhej… plášť
a na Čechy měl zvláštní zášť.
Přišli na to lidi z Hůrky
a urvali mu obě… ruce
a pouštěli je po potoce.
Sedlákova dcera hrdá
s učitelem v poli… stála
a Brandenburáka se bála.
Ženský z toho měly bžundu
a ukazovaly si… obličeje,
to jsou ty starý český obyčeje!
Praha 10 – Strašnice, 90. léta
36.b Bylo to za války s Prusy
Bylo to za války s Prusy, Prusy,
to se vám tu děly kusy, kusy,
člověku se to až hnusí,
že o tom teď zpívat musí.
Byl tam taky Brandiburák, Burák,
ten co měl ten dlouhej… plášť,
že k nám choval velkou zášť,
že k nám choval velkou zášť.
Sousedovic dcerka hrdá, hrdá,
s učitelem v poli… stála,
Brandiburáka se bála,
Brandiburák se jí smál.
Přiběhli tam lidé z Hůrky, Hůrky,
utrhli jim obě… ruce,
poslali je po potoce,
poslali je po potoce.
Kovářov (okres Písek), 90. léta
37.a V moři plavou rybičky
V moři plavou rybičky,
vystrkujou hlavičky,
mezi nima sardele
vystrkujou ploutvičky.
/: Rýba ruba, rýba ruba,
rýba ruba ču ču. :/ 3x
Vystrkujou ploutvičky.
Velryba se otočí,
na sardel se osočí:
„Ty pitomá sardeli,
nečuchej mi k obočí.“
/: Rýba ruba… :/ 3x
Nečuchej mi k obočí.
Šel dědeček do Chuchle,
měl nožičky opuchlé,
cesta byla nerovná,
dědek šlápl do houští.
/: Rýba ruba… :/ 3x
Dědek šlápl do houští.
Hoj, ty Štědrý večere,
Ježíšek mi nadělí,
nadělí mi kytaru
a já se na ni vyučím.
/: Rýba ruba… :/ 3x
A já se na ni vyučím.
Električtí úhoři,
to jsou pěkní potvoři,
úhoř se nám nepere,
strachy se vždy ponoří.
/: Rýba ruba… :/ 3x
Strachy se vždy ponoří.
Různé tábory dětí z Prahy, 1984–1986, (od dětí a vedoucích)
37.b V moři plavou rybičky
V moři plavou rybičky,
vystrkují hlavičky,
mezi nima sardele
vystrkují hlavy celé.
Rýba roba, rýba roba,
rýba roba ču ču,
rýba roba, rýba roba,
rýba roba ró,
rýba roba, rýba roba,
rýba roba ču ču,
vystrkují hlavy celé.
Velryba se otočí,
na sardel se osočí:
„Ach, ty hloupá sardeli,
nečichej mi k obočí!“
Rýba roba…
Nečichej mi k obočí!
Cesta byla nerovná,
dědek šlápl do houští,
na hlavě měl kokrhel,
sahal mu až po paty.
Rýba roba…
Sahal mu až po paty.
Přerov, kolem 1985–86
38. Přišel k nám Brandeburák
Přišel k nám Brandeburák
a měl metr dlouhej plášť.
Holky z něj měly jundu,
zakrejvaly před ním tvář.
Lyžařský kurz dětí z Prahy, kolem 1987
39. Přišel k nám voják
Přišel k nám voják
a ukázal nám ču- a ču-,
čutací merunu
za stokorunu.
Praha 6 – Sedlec, kolem 1987
Tato samostatná říkanka je mimo jiné jednou ze slok písně „Jedna paní prala“.
40.a Jedna paní prala
Jedna paní prala, prala, prala
a druhá sra- a sra-
a s radostí se koukala,
než to prádlo vyprala.
Franta s Věrou v žitě, v žitě, v žitě
dělají tam dí- a dí-
a divadýlko pro lidi,
každej jim to závidí.
Tábor dětí z Prahy, 1980
40.b Jedna paní prala
Jedna paní prala, prala,
druhá na ní sra- a sra-,
s radostí koukala,
jak to prádlo máchala.
Když ho táhla z necek, z necek,
natrhla si ce- a ce-,
celičké kombiné,
jémináčku jemine.
Šel tam kolem voják, voják,
ukázal jí ču- a ču-
čutací merunu
za sto jednu korunu.
Přerov, polovina 80. let
40.c Jede vláček, fičí
Jede vláček, fičí, fičí,
jak se hrabou v pi- a v pi-
a v písečku na pláni,
tam kde vláček uhání.
Jedna bába prala, prala,
ta druhá na ní sra- a sra-
a s radostí koukala,
jak to prádlo máchala.
Přišel za ní voják, voják
a ukázal jí ču- a ču-
a čutací merunu
za sto jedna korunu.
V restauraci U Lva, U Lva
seděla...
